Manželský závrt

JESKYNĚ MANŽELSKÉHO ZÁVRTU V TRATI ZÁHUMENSKO
na náhorní rovině sloupsko – ostrovské v Mor. Krasu.

Pavel Čížek, Vojtěch Gregor, Hugo Havel

(zpráva z pracoviště Speleologické skupiny pro výzkum Jedlí Speleologického klubu v Brně)

Vstup do jeskynních prostor,otevřených vertikální šachtou,se nalézá v nejnižším bodě rozsáhlého mísovitého závrtu(č.164 dle P.Ryšavého),asi 150-160m JZ od Cigánského (Simonova) závrtu.Generelní směr podélné osy závrtu je SSZ – JJV.

Podkladem pro otevírku,započatou v dubnu r. 1968,byla topografická poloha závrtu vůči předpokládanému průběhu podzemního toku Bílé vody.V závrtě se také rychle ztrácely vody se sněhových tání na jaře r.1967 a 1968.V zimních měsících byly pozorovány výrony teplého vzduchu a odtáté plochy sněhu v nejnižším,na jaře r. 1968 asi o 60 cm pokleslém místě deprese.Závrt byl otevřen Speleologickou skupinou pro výzkum Jedlí,pod vedením Vladimíra Dolníčka.V Prosinci roku 1968 bylo postupně dosaženo tří rozměrnějších,volných krasových dutin – Hlinitého dómu,dómu Zemních pyramid a Hlavního dómu.V lednu následujícího roku byl objeven dóm Obřích hrnců,poslední zatím dosažená větší prostora.

Vstupní šachta do hloubky asi 6m pod úroveň vstupu (kóta 488,38m dle měření J. Weigela z r.1969) je ražena v drobné ssuti ostrohranných,resp. Vodou částečně opracovaných vápenců,mezery jsou vyplněny humózními hlínami.Do hloubky cca 3m pod úroveň vstupu jsou v ssuti patrny úlomky cihel,betonu,skla a poškozené součástky polních strojů ;jedná se o materiály, kterými byl závrt soustavně zavážen.Stěny,dále již pak uskakující šachty nepravidelného profilu,tvoří velké zaklíněné bloky korodovaných šedých až tmavošedých vápenců,tmelených okrovými jíly,částečně zpevněnými sintrovou hmotou.

Úžina pod 12m hlubokou vstupní šachtou se rozšiřuje v meandrující chodbičku,která další 2m hlubokou šachtou vyúsťuje do první větší prostory – Hlinitého dómu.V dómu a v prostorách před ním lze pozorovat prvky krápníkové výzdoby – sintrové náteky,záclonky ,brčka a drobné stalaktity,převážně čiré,mléčné,místy slabě krémové barvy.V morfologii dómku se výrazně uplatňuje tektonická puklina orientace 45/85 SZ.Stěny prostory (stejně jako většina ostatních) jsou silně zahliněny;systematickým odběrem vzorků bylo zjištěno,že je budována ve světlešedých vápencích vilémovického lithotypu.

Další šachta ,vedoucí do strmě k SZ upadajícího Dómu zemních pyramid má hloubku cca 3,5m.Název prostory je odvozen od při objevu nalezených ,dnes částečně zničených „zemních pyramid“- výkapových tvarů v sedimentární výplni prostor,vzniklých účinky mechanické energie vod,skapávajících z komínů.Dóm je modelován opět ve světlešedých vápencích,v bočních kavernách(viz obr. 1) byla zjištěna vkleslá ostrohranná ssuť korodovaných,tmavo až černošedých vápenců,protkaných kalcitickým pletivem.

V dalším pokračování jeskyně jsou mapovány výrazné paralelní pukliny orientace 40/80 – 85 SZ a 40/90 (v puklinách nebyla zjištěna kalcitická brekcie),příčná generelnímu směru k SZ klesajících úseků,modelovaných opět ve světlešedých vápencích.

Maximálně 10m vysoký Hlavní dóm je založen na puklinové zóně orientace 40/90.Ta je zvláště markantní ve stropě dómu.Intervaly paralelního rozpukání,pozorovaného zde v šíři cca 4m,činí 30-80cm.Podél popsaných puklin dochází k odsedání skalních bloků při stěnách dómu,na nich jsou budovány i dva úzké komíny,s bohatým skapem povrchových vod.Směr 40° sleduje také 23m dlouhá,úzká Blátivá chodba,končící sintrem uzavřeným komínkem na puklině 40/85 SZ.Jihozápadní uzávěru dómu tvoří kužel plastických jílů světle okrové barvy,spadající od chodby směrem do Hlavního dómu.Partie před vstupem do chodby jsou vyzdobeny mléčně zbarvenými brčky,stalaktity,místy jsou patrné excentrické útvary.Povrch,z Blátivé chodby patrně vyplavených sedimentů,je místy pokryt podlahovým sintrem a na něm vyrůstajícími stalagmitickými tvary.

V tektonicky predisponované modelaci studovaných prostor se silně uplatňuje koroze vápenců vodami zóny vertikální cirkulace.JV stěna hlavního dómu je z velké části zahliněna,dle odebraných vzorků je modelována ve světlešedých vápencích.V SZ stěně dómu(v těsné blízkosti další šikmé šachty,ústící do dómu Obřích hrnců) mapováno několik nevýrazných paralelních puklin orientace 130/90,v protější SZ stěně dómu se neprojevujících.Je zde odkryto defilé – střídaní převažujících 5-20mm silných světlých a tenčích tmavých poloh ve vápenci.Orientace střídajících se poloh kopírují mezi tmavými polohami situované kalcitické vložky mocnosti 1-5mm;shodnou orientaci mají i v černošedých vápencích rytmicky se střídající obzory sterilní a obzory s drobnou ampiforovou faunou,v uvedeném směru nekrocenoticky protaženou.Dle orientace fauny měřeny vrstvy 50/40 SZ a 40/50 SZ (níže v šachtě).

Výplně tvořící pokryv dna dómu jsou stejného charakteru jako výplně celého zatím dosaženého jeskynního systému.Je to jednak autochtonní materiál – drobně drcený vápencový štěrk s úlomky organogenních pleťových vápenců,jednak alochtonní,vodami vertikální cirkulace splavené a z povrchu komíny vkleslé plastické okrově hnědé jíly s příměsí siltů,dále křemenné písky až štěrky s dobře zaoblenými valouny bělavě nažloutlého kvarcitu – sluňáku (průměr až 45cm).Dále byly nalezeny ostrohranné,vodami neopracované kvarcity s povrchovými kůrami,zbarvenými hydroxidy železa.

Při SZ stěně Hlavního dómu byla založena další šachta v ostrohranné ssuti korodovaných,středně velkých vápencových bloků.Její SZ stěna ,dále pak tvořící strop dómu Obřích hrnců,sleduje i zde měřený vrstevní směr 40/50 SZ.

Dóm Obřích hrnců,modelovaný převážně ve světlešedých vápencích ,je predisponován zkrasovělou ,tektonickou puklinou 40/80 SZ;je poslední (k 12.XI.1972) zatím dosaženou větší prostorou.JZ prolongace pukliny,sledované do vzdálenosti 6-7m,jeví ve svém příčném profilu výrazné stopy eroze.Ty jsou také patrny v SZ stěně dómku.Nápadný je zde velký erozní výmol (?),napovídající pohybu vod od JZ k SV.Severovýchodní část pukliny,také částečně erodovaná,je vyplněna přeplavenými jíly,subhorizontálně lasinovanými.Střídají se v nich světle okrové,oranžové (siltové?) a hnědé polohy v intervalech cca 2-5mm.Ve stropě chodbičky je nevýrazný náznak stropního koryta,v její JV stěně ve výši 0,5m nad současným dnem je situován horizontální,asi 1-10cm mocný a 1m dlouhý pás embryonálních tvarů excentrických výrůstků.

Není vyloučeno,že zde bylo zastiženo boční rameno paleotoku ve výši cca 30-40m nad dnešní úrovní Bílé vody.Domněnku jeho existence posiluje výskyt stropních výmolů průměru až 60-70cm,ve stropě dómku.Geneze těchto tvarů,smíšenou korozí ve smyslu Bogliho,je charakteristická pro styk vod odlišného chemismu – vod zóny vertikální a horizontální cirkulace.V bočních stěnách popsaných tvarů pokračuje růst mléčně bílých stalaktitů,ojediněle se spojujících se spodními okraji hrnců a vytvářejících nepravé stalagnáty.Původní dno dómku je dnes pokryto vápencovými bloky,těženými z šachty,založené v jeho JZ části.Ani pod nimi však nebyly nalezeny fluviatilní sedimenty s kulmským materiálem.

Zpočátku svislý,pak strmý průběh šachty celkové hloubky 12m,se ve svém prozatímním konečném úseku (12.XI.1972) lomí pod pevným korodovaným stropem (i zde zjištěno střídání tmavých a světlých poloh ve vápenci),sledujícím vrstevní směr 40/50 SZ.Z šachty jsou těženy a v dómu Obřích hrnců deponovány ostrohranné,částečně korodované bloky,převážně černošedých vápenců s žilkami kalcitického pletiva a s ojedinělou amfiporovou faunou.

Zjištěné poznatky lze závěrem shrnout takto: krasové dutiny,zastižené otvírkou Manželského závrtu mají tektonicko – korozivní charakter.Tektonickou predispozicí je puklinová zóna orientovaná SV – JZ.Další,k popsanému směru příčný průběh prostor,sleduje (alespoň v konečné dosažené části) rozšířené vrstevní spáry souhlasného směru a SZ úklon kolem 45°.Topografická situace,vyjádřená na obr.2,je dokladem hypotézy,6e se jedná o zónu paralelní s průběhem hlavní podélné (Dvořákovy) dislokace,ne li o dislokaci samotnou.Dislokace,zastižená v systému nedaleko probíhající Amatérské jeskyně (R.Burkhardt,1970 v kolektivním zpracování Amatérské jeskyně I – monografie v tisku GÚ ČSAV),je situována dle topografické polohy cca 50m SZ od prostor závrtu (skutečnou situaci by objasnilo odborné geodetické zaměření obou jeskynních systémů).

V současné době pokračují práce v poslední šachtě.Jejich účelem je proniknout do dalších prostor a vyřešit otázku komunikace jeskyně s horizontálními systémy,vázanými na Bílou vodu.