Výroční zpráva o činnosti za rok 2000

V roce 2000 jsme naši činnost soustředili především na systém Lopače a později na obnovení vstupní šachty do jeskyně v Manželském závrtu, na ostatních lokalitách jsme prováděli pouze nahodilé kontroly stavu.

 

Lopač:

V systému Lopače jsme pokračovali v tzv. Přepadu, kde se v průběhu několika akcí za pomocí metody „hydrotěžby“ podařilo postoupit na vzdálenost cca 23m. Pro dosažení většího tlaku vody jsme použili hasičské motorové čerpadlo, které zapůjčili hasiči z Klepačova. Metoda se ukázala jako účinná, ale finančně velmi nákladná pro značnou spotřebu paliva.

Počátkem léta jsme se pokusili ve spolupráci s potápěči a kolegy z Býčí skály o vyčerpání dvojice koncových sifonů. Podařilo se snížit hladinu prvního sifonu o cca 4 m , kde se začal projevovat poměrně silný přítok patrně z druhého sifonu, akce byla poté pro sérii technických problémů zastavena aniž by bylo dosaženo kýženého výsledku.

 

Manželský závrt:

Na lokalitě Manželský závrt jsme stáli před volbou, zda jej jako historické pracoviště skupiny zasypat, a nebo se ho, vzhledem k zajímavé poloze a dosažené hloubce, pokusit zachránit. Nakonec byl po dohodě se správou CHKO Moravský kras vypracován projekt na vyražení nové šachty, která by obešla labilní ssutě v jícnu závrtu a vyústila přímo do stropu prvního dómu. Vlastním pracem předcházela série měření pomocí odporového profilování a geologického radaru, ze kterého vyplynula hloubka plánované šachty v rozmezí 12-14 metrů.

Výkopové práce byly zahájeny v červenci a probíhaly nepřetržitě každý víkend až do začátku prosince, kdy se ve dně šachty konečně objevil otvor skutečně ústící do stropu Hliněného dómu. Oproti původním měřením a předpokladům dosáhla hloubka šachty 19 metrů, z čehož bylo nutno překonat 10metrů kompaktního vápence. Šachta byla průběžně vyztužena skružemi, vystrojena ocelovými žebříky a bezpečně uzavřena.

 

V závěru roku jsme ve spolupráci s Moravským speleologickým klubem několik akcí věnovali jeskyni V Lipoveckém lomu, kde jsme příležitostně sondovali již dříve a členům MSK se zde podařilo proniknout do spodních pater systému, na kterém pracovala skupina J. Baláka již v roce 1953. Postupně jsme ve spolupráci s MSK jeskyni zmapovali, vylezli komíny a po rozšíření úžiny pronikli do nového pokračování s propastí cca 20m hlubokou s jezerem na dně. V současnosti naměřená délka všech chodeb přesahuje 300m.

 

Podnikli jsme též výzkumnou miniexpedici do Slovinska, do oblasti Kamnických a Savinjských Alp, kde jsme objevili několik nových propastí, z nichž nejhlubší má hloubku 124 metrů s nadějným pokračováním. Nadále úzce spolupracujeme se slovenskými kluby Badizer a Rožňava na výzkumu planin Slovenského krasu. Jeden člen ZO se zapojuje do činnosti Speleologické záchranné služby.